Hranice Len’daru

Uplynuly již stovky let od stvoření lidí, a teď již dosáhli počtu, který se již nevejde do Len’daru. Lidé se stěhují za jeho dávné hranice. Toto se však znelíbilo bohům, kteří by měli rádi svůj lid pod svou mocí. Proto zahalili hranice mlhou, která je tak hustá, že se v ní dá sotva dýchat. Na jejím území jsou rozsáhlé močály, ve kterých se každý ztratí. Tyto močály obývá obávaný tvor. Má půlmetrové tesáky, pancíř na těle by neunesl ani ten největší muž. I tak je ale hbitý jako had a tichý jako kočka. Člověka spolkne jako jednohubku. Morogon ho lidé přezdívali. Hrstka lidí, kteří přežili, vyprávěli o oněch hrůzách, které jim morogonové způsobili.

    Většinu lidí toto vyprávění odradilo, ne však Kalina. Tento mladík pocházel z vážené rodiny, každý z této rodiny vykonal nějaký hrdinský skutek, kterým se proslavil. Kalin viděl v tomto příležitost dokázat svou hodnotu. Proto sebral svou družinu a vydal se jednoho morogona chytit. Sehnal šamana, který měl požehnat jeho síti, kterou si nechal z kroužkových košilí uplést a vydal se k Mlze. Chtěl se připlížit k jejich hnízdu a znehybnit morogona ve spánku. To ale nevěděl, že morogon nikdy nespí. Kroužkovou síť bez problémů prokousl, a začal trhat jednoho jeho družiníka za druhým. Kalin sám unikl a dožil v hanbě na jednom z mnoha ostrovů v Uhlovém moři.